Plánování začalo. Nemyslím tím listování časopisů, sledování romantických filmů, prohlížení cizích svatebních fotografií na internetu. Plánování mojí svatby odstartovalo ve vší vážnosti, v nejmenších detailech, s jasnými cíli, doopravdy.
Maluju a miluju:)
Stalo se tak asi před 13 lety. Chodila jsem do čtvrté třídy a k narozeninám dostala deníček. Na první stranu jsem si nakreslila svatební šaty, ještě jedny na druhou a třetí, na zadní stranu mi je namalovala kamarádka. Sedm stran zabraly různé varianty mých podpisů s příjmením spolužáka. Tenkrát jsem do něj byla až po uši zamilovaná a posílala mu valentýnky s nadějí, že se stanou součástí naší svatební výzdoby. Jak se dnes dočítám, i o místě obřadu jsem měla přesnou představu. V bílých kombinézách, s bílými lyžemi, na zasněženém svahu. Svatební polibek při pátém oblouku. Svatebčané tleskají z lanovek. Může se to zdát jako výmysl, ale lyžování je dodnes můj život.
Svatba na sjezdovce však nikoli. Již v páté třídě jsem v deníku místo svatby vyspěle pozměnila. Obrovská zelená zahrada, vysoké stromy, předlouhý závoj zakrývá kytičky v trávníku. Vítr rozhoupává tisíce lampionů, barevné balónky letí vzhůru, rozsvícená světýlka kopírují noční oblohu. Všichni se veselí a smějí a obdivují vysoký svatební dort z lentilek. Ano, tak bude vypadat můj svatební den. Razítko ve tvaru srdíčka zpečeťuje jasně můj strategický plán.
Holky se však již od malička v názorech na svatbu liší od kluků. Některé holčičky, jako já, mají svatební omalovánky, váží si kytice z petrklíčů, schovávají se do záclon místo svatebního závoje. Naopak všichni kluci, jako můj snoubenec, nemají představu žádnou. Slovo „svatba“ jim nic neříká, i když začíná stejným písmenem jako Superman. Nebo dokonce Spiderman! A i ti se nakonec ožení.
Jednou ovšem kluci vyrostou a začnou nám naše deníky závidět. Nevezmou však pastelky, ani navoněná razítka, dokonce zanevřou i na nálepky se třpytkami (koneckonců, kdyby tak učinili, v našich představách by jako ženiši museli být nahrazeni). Nejromantičtější způsob, jak snít o svatbě, je přeci v naformátovaných buňkách excelovské tabulky.
Moje vysněné balónky, lentilkové koláče, svítící lampióny tak mají novou adresu. Z deníku putují rovnou do Sešitu 1, kde jsou sloučeny a zarovnány na střed. Slovo po slovu, obrázek po obrázku společně přepisujeme do fontu Arial a tabulka s růžovou výplní se postupně rozrůstá. Je to zvláštní. S každým střetnutím sloupce a řádku mé představy začínají mít ještě konkrétnější podobu. Vytváříme opravdový, reálný, dospělý svatební plán!:)
Od páté třídy sním o svatbě. Balónky ani zahradu jsem si nerozmyslela, deník nevyhodila, srdíčková razítka neztratila. Něco v mém plánu se však přeci jen mění. Jdu si vyzkoušet podpis a poslat nové valentýnky. Dámy a pánové, já mám ženicha!
