Je nás víc

Při navlečení zásnubního prstýnku vás obklopí aura výjimečnosti. Připadáte si jako jediná na světě, jediná nevěsta v celém vesmíru. Všetečným dotazům kamarádek jdete vstříc, příběh o tom, jak proběhla žádost o ruku, vyprávíte bez požádání, zasněným výrazem na sebe schválně upoutáváte pozornost.

Je nás víc

Když jsem já  vyslovila své ANO, bylo to jako by má krev zmagnetizovala. Měsíce všech planet se přiblížily k Zemi, Slunce následovalo mé kroky, přílivy velkých moří a oceánu se řídily mým denním rozvrhem. Stála jsem uprostřed divadelního jeviště a kužel reflektoru mi obkresloval postavu.

Kdokoli na mě narazil, mohl nad mou hlavou sledovat vznášející se bubliny plné svatebních představ. Já v přenádherných šatech, v neobjevené zahradě, s netradiční výzdobou a originálním programem. Jednoduše fantastická svatba, jediná svého druhu, jediná v roce 2010.

Inspiraci pro své představy jsem se rozhodla hledat na svatebním veletrhu. S vytřeštěnýma očima a otevřenou pusou jsem byla ochotna nasát téměř cokoli, co by mou svatební fantazii ještě zdokonalilo. Valentýnský duch prostupoval všechny vystavovatele i návštěvníky, stačilo jen vypustit bílé hrdličky.

Vystřízlivění však přišlo až nečekaně brzy. Bubliny svatebních přání, které do té doby poletovaly nad mou hlavou, popraskaly, jako by je hostesky místo uvítacího pozdravu propíchly špendlíkem. V těsném sevření s mým snoubencem (ani ne z lásky, spíše ze strachu) jsme se proplétali mezi stánky cirkusových vystavovatelů. Byly tam kapely, „hrající výhradně cokoli“, umělohmotné panenky ženichů vedle bot ve výprodeji, plyšoví medvídci se závojem v záplavě umělého břečťanu, fialové šaty s kopcovitými volány, marcipánoví skřítkové na sedmipatrových dortech.

Rušíme svatbu! Křičel můj nastávající, když jsme se prodírali davem upocených skoro-svatebčanů.

Sedla jsem si na lavičku mezi nevěsty s brožurami a snažila se popadnout dech. Jeden pár za druhým se ruku v ruce proplétal mezi figurínami, až to vypadalo, jako jeden dlouhý lidský řetěz.

Ti všichni sem přišli, aby svou lásku představili. Tím, že vstoupili do prostranství SVATEBNÍHO veletrhu, vyložili karty na stůl a celému světu jasně ukázali, kam jejich vztah směřuje. Bylo to oficiální vyznání i soukromá zpověď neuvěřitelného množství snoubenců a já si všimla, jak reflektory nad mou osobou postupně zhasínají.

Ze svatebního veletrhu vystavujících firem se stala přehlídka osobních příběhů, galerie svatebčanů, jejich přání, snů a plánů. A my byli jeho součástí.

Hvězdy přestaly svítit jen pro nás, stáli jsme uprostřed světelné show. Už nejsem jediná nevěsta. Je nás víc. Namísto toho, aby se dostavil pocit úlevy, znervózněla jsem! Co všechno je třeba udělat pro to, aby má svatba přeci jen vyčnívala?