- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Rozbitým kolenům svatba jistě přítrž neučiní, zvlášť jste li jako já osoba nadmíru roztržitá tak, že občas zapomínám i zvednout nohu při chůzi do, či ze schodů...Ovšem po svatbě to tak nějak méně bolí a rychleji se na zranění zapomíná. I když není manžel tolik blízká osoba jako rodiče, přece jen je od svatby nejvíc "po ruce" a najednou máte na politování a utěšování prostě větší nárok , když už na to máte "papír" ;-)) PS: a co se týče vaší svatby, můžu jen malounko z vlastní zkušenosti poradit- nenechte si do ní nikým (tedy mimo budoucího manžela) kecat a to doslova. Kompromisy dělejte až po svatbě, protože pokud jí chcete mít podle svých představ a vzpomínat na ní jen s úsměvem, pak při ní nemají místo. Hlouposti koho např. pozvat aby se náhodou neurazil, byť s ním půlka příbuzenstva nemluví, nebo objednat čokoládový dort, protože ho má rádo nejvíc lidí, i když vy ho nesnášíte, vám dokáží skazit náladu (i když jste se s tím předem smířila) a přebít tak jinak úžasný obřad.