Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Znamení lásky aneb jak to všechno začalo

1. 12. 2009 22:23:38
Klekl si na zem, v ruce krabičku, a já přestala dýchat. Tentokrát jsem však neměla plnou pusu popcornu, ani se nepřikrývala vrstvou uslzených kapesníčků. Bylo to doopravdy. Se zatajeným dechem se mi postupně rozšiřovaly zorničky, a kdyby do mě někdo strčil, praskla bych jak narozeninový balónek.

Na naše první rande se zpozdil o 3 hodiny. Pršelo, tak jsme zapadli do první restaurace. Byla tam malá akvária s rybičkami a na stole nastříhané ubrousky. Vzpomněl si, že nemá peníze, zaplatila jsem tedy večeři a šli jsme domů. Jeho originální přístup zvítězil a za 8 měsíců mi vyčlenil místo v kuchyňském kredenci. Tím začal náš společný život. Všechny jeho zkoušky jsme však měli ještě před sebou. Jak poznat, že je to ten pravý? Máma mi důvěrně poradila, že jakmile před sebou začneme "prdět", je to znamení velké lásky. Odjeli jsme na naši první dovolenou. A tam se to stalo. Zprvu se to každý z nás snažil zamaskovat nenápadným kašlem, nebo předstírat, že to nic nebylo. Lásce však nelze uniknout. Byl to ten pravý. Další důležitý krok ve vývoji našeho vztahu učinil SPOLEČNÝ nákup pračky. Do té doby jsme pravidelně vozili prádlo k rodičům, každý zvlášť. Pračka definitivně přestřihla všechny pupeční šňůry a my pak sami stáli v koupelně a láskyplně si prohlíželi návod k jejímu použití. Potřebovali jsme však ještě větší výzvu. My dva, tisíce mil od domova, 5 týdnů, 24 hodin denně. Nic neotestuje kvalitu vztahu víc, než jeho všudypřítomnost. Plánování cesty do Ameriky nám zabralo spoustu energie, času i peněz. Před odjezdem jsme byli oba tak zaneprázdnění, že paradoxně nebylo možné najít jedinou společnou chvilku. K jeho narozeninám jsem mu oznámila, že mě to nějak přestává bavit. Každý víkend prázdnin jsme pak shodou špatných náhod trávili každý sám. Nebýt spolu neznamená, že se na sebe začnete víc těšit, že si jeden druhého více vážíte. Čím dál jste od ohně, tím míň hoří. Nakonec se nám však podařilo odjet. A oněch 24 hodin v pěti týdnech bylo málo. Budík zazvonil vždy brzy ráno, abychom mohli být co nejdéle spolu. Když šel na záchod, schovávala jsem mu časopisy, abych tam jeho pobyt co nejvíce urychlila. Každý den našeho velkolepého cestování byl projevem neuvěřitelné lásky a my pochopili, že k tomu, aby dva lidé byli spolu šťastni, musí byt opravdu SPOLU. Tou dobou se však vyhovělo mé žádosti o studium v Londýně a dva měsíce po návratu z USA jsem znovu balila kufry. Tentokrát jenom pro sebe. Loučení na letišti vypadalo, jako by mi zaživa uřezali nohu. Několik měsíců jsme se pak vůbec neviděli a moje pravá noha tu levou velmi postrádala. Kulhala jsem ulicemi Covent Garden, klopýtala přes Tower Bridge, válela sudy po trávnících v Hyde Parku. Téměř pořád jsme si volali a do nekonečna povídali a já tak pochopila, že komunikace ve vztahu opravdu není to nejdůležitější. Striptýz přes videokameru byl jediným řešením. Začalo to velmi slibně. Rytmická hudba, sexy pohledy... Sundal si tričko, džíny a prohrábl si vlasy. Když se však sklonil, aby si sundal ponožku, zákeřně ho to stáhlo k zemi. Videokamera to otřesem nevydržela a i já jsem po jedné noze zoufale odskákala od počítače pryč... Nyní však na jednu nohu poklekl on. Vydechla jsem a tím tak trošku (znovu) narušila jeho stabilitu. Zavrávoral, ale jeho rozhodnutí znělo jistě: „Vezmeš si mě za muže?“.

Autor: Zuzana Dvořáková | úterý 1.12.2009 22:23 | karma článku: 22.62 | přečteno: 4594x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Řekni ne a já budu vědět, že ne

Díky rozhovoru s paní Kovářovou jsem se dozvěděl o existenci žen, feministek, které si založily hnutí: „Why not me?”

22.11.2017 v 13:31 | Karma článku: 6.00 | Přečteno: 84 | Diskuse

Karel Ábelovský

Makám, makáš, makáme ... už jste začali taky "makať "? (volné pokračování, díl druhý)

... bez zbytečných a zavádějících řečí, realita je zřejmá, tedy těm, co jim zůstal jeden svobodomyslný, tukem neobalený mozkový závit

22.11.2017 v 13:07 | Karma článku: 9.40 | Přečteno: 134 | Diskuse

Gabriela Tomanová

Společné soužití = z 90% velký průser

Znáte to? Když jeden ve vztahu, dostane super nápad, nastěhovat se ke svému rodiči? A jak to potom dopada?... No, jeden příklad za všechny bych tu měla... Ten svůj.

22.11.2017 v 0:23 | Karma článku: 10.62 | Přečteno: 768 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Platina královská

Britský královský pár v pondělí 20. listopadu oslavil 70. výročí svatby. A jejich svazek je stále až pevnou skálou nejen v bouři britské politiky, ale i všech turbulencí a změn ve světě.

22.11.2017 v 0:19 | Karma článku: 8.87 | Přečteno: 116 | Diskuse

Karel Ábelovský

Opravdu divné století

... nevím co moudrého napsat, nic moudrého mne totiž nenapadá - jsem jen plný pochopení, lásky a tolerance, chcete-li empatie ... a jen velký smutek zůstává v mých očích. Smutek nad naší společností, aby bylo jasno.

21.11.2017 v 15:20 | Karma článku: 7.38 | Přečteno: 196 | Diskuse
Počet článků 10 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4003
Jsem obyčejná holka, která chce neobyčejnou svatbu.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.