Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Znamená svatba konec rozbitých kolenou?

7. 07. 2010 8:32:15
Konečně je tady léto. Školáci mají prázdniny, rodiče plánují dovolenou, snoubenci připravují svatební cestu. Slunce roztomile rozehřívá okenní tabule a do domovů proudí teplý průvan, průvan, který značí, že přišel čas vodních hrátek a opalovacích krémů.
Než se vdáš, obloha bude bez mraků...Než se vdáš, obloha bude bez mraků...

Moje letní perspektiva se však nedávno poněkud pošramotila. Berlemi zavírám okna, aby do bytu neproudilo to protivné horko, jako zuřivý důchodce kulhám po tramvaji s nadějí, že najdu co nejméně zpocené místo k sezení, a v ortéze od kyčle až po kotník závistivě sleduji veselé děti, jak jim z obnošených aktovek čouhají mokré plavky a osušky.

Stalo se to minulý víkend. Natěšená z představy romantického výletu jsem při prvním šlápnutí spadla z kola a už se vezla do nemocnice. Ještě v narkotickém omámení z anestetik mě doktoři a sestřičky chlácholivě poplácávali po rameni: Nebojte, než se vdáte, tak se vám to zahojí!

V ten moment jsem si uvědomila, jak málo času mi zbývá na zhojení všech ran.

Když mi byly čtyři a spadla jsem z houpačky, bylo to asi poprvé, kdy jsem tuto zdánlivě uklidňující větu uslyšela. Znovu mi to šeptal táta a zároveň mi zákeřně stříkal pálivým septonexem rozbité koleno. Vzápětí mě zase takto utěšovala maminka při utírání slz z mého odřeného nosu. Znovu a znovu jsem touto kouzelnou formulí byla postupně poučována na návštěvě u doktora, učitelkou ve škole, na prázdninách u babičky, spolužáky na hřišti a kamarádky tak dokonce utěšovaly své panenky, když jim nechtěně kočárkem přejely hlavu.

Zanedlouho se z této motivační věty však stálo více než jen doplněk náplasti a dezinfekce. Do doby, než se jednou vdám, mi bylo dopřáno spoustu času nejen pro vytvoření stroupku na odřených loktech, ale mohla jsem si taky zlepšit známky ve škole, oplakat první nešťastné lásky, zažehnat chmury, zhubnout či nechat si narůst dlouhé vlasy. A tento čas jaksi vypršel.

Podle doktorů a jejich nejspíš velmi oblíbené formy povzbuzení, tak nyní mám asi měsíc na to, abych sebe i svůj život dala do pořádku. A protože berle budu moci zahodit až za tři týdny, žádná další zranění, problémy, skepsi, stres či špatnou náladu si prostě nemůžu dovolit! Na to se vdávám příliš brzy.

Proč má být svatba symbolem konce rozbitých kolenou? Vždyť při své nešikovnosti jsem schopna ještě cestou k oltáři zakopnout, zranit sebe i ženicha a krví si ušpinit svatební šaty! Jakým právem dáváme závoji tu moc zaclonit veškerá naše neštěstí a hříchy? Zahodím s kyticí své problémy? A znamená to smůlu, pro tu, která ji chytne? Bude pak tato vyvolená muset řešit mé nezdary a padat častěji z kola?

Jasné odpovědi se nejspíš nedočkáme a své dcery budeme pravděpodobně nadále utěšovat stejně –než se vdáš, maminka ti párkrát láskyplně zalže.

Na druhou stranu, třeba vlečka mých šatů za sebou zamete všechna bývalá i budoucí trápení. Proč taky ne, ona je to dlouhá vlečka. A když si pak jednou rozbiju koleno a můj muž se na mě usměje stejně tak, jako když mi ve svatební den snímal závoj z tváře, možná se ani nerozpláču. Možná vydržím i ten septonex.

Na všechny potíže už totiž budeme tři. Já, můj budoucí muž a dívka, která na svatbě chytne můj puget problémů.

Autor: Zuzana Dvořáková | středa 7.7.2010 8:32 | karma článku: 16.50 | přečteno: 2960x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

David Dvořák

Vydání Babiše a inspirace pro Okamuru.

Politika je umění dosáhnout maxima možného. Dogmatické lpění na vyřčeném nebývá zrovna nejkonstruktivnější, na druhou stranu je třeba se nezpronevěřit zásadám a „neztratit tvář“.

22.11.2017 v 13:41 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 28 | Diskuse

Jan Klar

Tady pomůže už jen psychiatr

Jako poslední možnost, kterou Eva navrhla, bylo jít do manželské poradny. Dobře věděla, jaký má Michal odpor ke všem těm psychologům, terapeutům nebo osobnostním poradcům.

22.11.2017 v 12:42 | Karma článku: 8.10 | Přečteno: 261 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Děti vyrostly a tak tápeme

Čím podarovat děti na Vánoce? Navíc když už vůbec nejsou v dětském věku. Ty své dospělce nějak zvládneme, ale pak tu máme ty „malé“ neteře a synovce, čili děti, co mezitím vyrostly až (skoro)dospěly.

22.11.2017 v 10:33 | Karma článku: 11.47 | Přečteno: 224 | Diskuse

Marek Valiček

Radši dojedou domu zpocená, než pozvracená!

"Asi si budu o Jéžíška přát k vánocum nějakou tu kouzelnou zaklínací hůlku a pak ten brajgl kolem nás vysmejčim."

22.11.2017 v 9:00 | Karma článku: 22.91 | Přečteno: 703 | Diskuse

Libuse Palkova

Mateřství jako služba Bohu

Myslíte že úloha matky, a vše co mateřství obnáší, je srovnatelné s povinnostmi a prací třeba takového katolického kněze? Na tuhle myšlenku mě přivedla nedávná diskuze na zdejším blogu

22.11.2017 v 8:12 | Karma článku: 11.74 | Přečteno: 385 | Diskuse
Počet článků 10 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4003
Jsem obyčejná holka, která chce neobyčejnou svatbu.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.