Při plánování své originální svatby se (někdy až úzkostlivě) snažím vyhýbat zažitým stereotypům. Tradiční třípatrový dort jsem rozsekala na miniaturní cupcaky, namísto romantické básničky jsme k pozvánce přidali pytlík s rýží a recept na rizoto, netuším, co znamená „polštářek na prstýnky“ ani pojem „svatební mandle“.
Je opravdu snem ženicha velkolepá svatba?Tomáš Vrzala www.tomasvrzala.com
Veškeré konvence a ustálené vzorce svatebního dne obcházím mílovými kroky tak, aby se té naší oslavě zvýraznily její jedinečné a nebývalé kontury.
Jedno pravidlo však obejít jaksi nelze. Totiž že svatba je (většinou) heterosexuální záležitost. A ty záludné stereotypy mužství a ženství činí z naší svatby poněkud konvenční událost.
Začalo to zanícenou diskuzí nad barvou mašliček, které jsme přidávali k pozvánce. Do střetu se (překvapivě) dostala růžová barva s bílou. Jakkoli roztomilé asociace mohou růžové pentle vzbuzovat, mého snoubence spíše odradily. Je přece na výsost potupné rozdávat balíčky ovinuté v růžové pentličce - jako když právě narozené miminko označíte růžovými dupačkami, aby všem bylo jasno, že je to HOLČIČKA. Náš spor nakonec vyústil v rozdělení svatebních hostů na kategorie – holky dostaly růžovou stuhu a „chlapy“ bílou. Budiž, trocha genderu neuškodí, pomyslela jsem si.
Můj příběh, jak vystřižený z příručky o Marsu a Venuši, však měl pokračování. Když jsem mému nastávajícímu MUŽI hrdě představila svůj velkolepý nákup růžových balónků, kytičkových ubrousků a vonných svíček, začalo tvrdé vyjednávání. Bitva o růžovou se svrhla do čirého boje mezi lovcem a sběračem. A to jsem netušila, jak moc nás naše „původy“ ještě ovlivní.
Ve snaze vyhnout se všem feministickým tématům jsme se pustili do plánování svatební cesty. Zasněně jsem listovala katalogem cestovní kanceláře a představovala si, jak trávíme západ slunce na pláži a popíjíme šampaňské s výhledem na oceán. Můj snoubenec si něco sem tam pro sebe zašeptal, ale já ho nevnímala. Připadala jsem si jako dívka z románu Lenky Lanzcové – zamilovaná, zasněná a taky …. NAIVNÍ. Zejména to poslední slovo mě udeřilo do tváře a probudilo z mého dívčího snu. Cože? Ptala jsem se na nesrozumitelný šepot mé drahé, lovecké, polovičky. Kdy že se to musíme vrátit? Na konci sprna? Abys oslavil narozeniny s kámošema na chatě?
AHA.
Patří svatba do stejné kategorie jako poníci, barbíny a domečky pro panenky? A může si ženich připadat jako Ken, který jen pomáhá splnit holčičí představu o dokonalé svatbě? Je svatba vůbec pro ty pravý, tvrdý CHLAPY?
Ačkoli se ve svém svatebním putování snažím vyhnout všemožným kompromisům, jeden, a to zásadní kompromis, svatba potřebuje. Totiž jistou dohodu mezi dívčím snem a mužským egem. K dokonalé svatbě pak už stačí jen málo. Zajistit basu piv a pozvat více Kenů. Jenom s barbínkama pořádnou svatbu neodhrajete.
